Co je to někomu patřit? Dnes se to nenosí. Dnes chce každý patřit sám sobě a dělat vše pro sebe, aby člověk věděl, že za něco stojí, že něco umí, že něčím je. Když jsem byla svobodná, patřila jsem rodičům, kteří za mě nesli odpovědnost a které jsem měla na oplátku ctít, mít ráda a poslouchat.
Když jsem se vdala, první, co se změnilo, bylo moje příjmení. Už jsem nebyla Wojnarová, ale najednou jsem byla Šelongová, přestože se ve mně nic nezměnilo a byla jsem stejná, svým způsobem jsem už „patřila“ manželovi a také jsem se představovala jeho příjmením.
Ale přesto, že jsem nejprve byla Wojnarová a pak Šelongová, přesto jsem svým způsobem patřila jen sama sobě. Bylo to jen jméno, které se změnilo, ale vše ostatní fungovalo jako předtím.
V tom shonu utíkajícího života jsem si úplně neuvědomila, že vlastně v prvé řadě nepatřím ani manželovi, ani sobě, ale v prvé řadě patřím Ježíši. Vlastně měla bych mu patřit úplně, celá, se všemi chybami i přednostmi. Patřit mu na 100%.
Není to jednoduché patřit Bohu úplně. To totiž není jen o tom, že jsem křesťanem, že jsem si tuto nálepku připnula ke svému životu. To je totiž o změně, která se musí uskutečnit v mém životě, v mém myšlení a přemýšlení, v mém jednání, mluvení a v mých postojích.
Rodiče mě vedli od mládí k Bohu, četli jsme si doma Boží slovo a snažili se žít podle křesťanských zásad. Když jsem se vdala, pokračovala jsem v tomto trendu. Stále více poznávat Boha, jeho Slovo, a přitom žít svůj obyčejný a normální život. Chodit do práce, ve volnu si užívat věcí, které mám ráda, budovat manželství a udržovat domácnost, a když přišly děti, tak je vychovávat, jak jsem to nejlépe uměla, a také je vést k Bohu.
Bůh ale není odměna za slušné chování. Bůh je celoživotní vize, celoživotní rozhodnutí, celoživotní jednání podle nebeských zásad, podle Božích přikázání, podle Božího slova. To nás přivádí do Boží blízkosti, do Boží přítomnosti.
Žít v Boží přítomnosti, to je reálné vstoupení do Boží lásky. Reálně patřit Bohu, stát se Božím synem či Boží dcerou a využívat všechny nebeské poklady. Nechat se vést Duchem svatým, očekávat jeho rady, jeho pomoc, jeho utěšení, každý den ho zvát znovu a znovu do svého života a každý den znovu a znovu se jím nechat vést.
Dnes je čas uvědomit si, komu patřím. Je čas uvědomit si, komu vlastně chci úplně patřit.
Dnes je čas návratu k nohám Ježíše a je také čas vzít od něho všechno, co pro mě připravil.
Dnes je čas pokání z promarněných životních chvil, dnes je čas odložení mého „já“, dnes je čas umření všem mým výmyslům, umření nadutosti, pýchy a sobeckosti.
Dnes je však také čas nového povstání a uvědomění si, že Bůh má být v našem životě na prvním místě, pokud opravdu chceme žít život radostný, hodnotný, plný zázraků, plný živého Boha pro každý další den.
2. Korintským 10,4-5: „Zbraně našeho bojování nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu.“
Dnes je čas úplně patřit Bohu.
Alena Šelongová