Jednou je venku krásně, sluníčko svítí, jako by už bylo krásné jaro, a hned na druhý den je zamračeno, vítr fouká, teplota ze 14°C spadla na nulu, ale pocitově je jako by bylo -4°C. Je to jako na houpačce, a přece příroda se drží, v nížinách začínají kvést první sněženky, tulipány nesměle vystrkují své zelené lístky ze země ve stínu ještě zmrzlé, ale je tady první život, první změna, která je vidět.
Na horách je stále ještě sníh a mráz drží krajinu a rostliny v kleštích ledu, ale i přesto během dne je slyšet cvrlikání těch malých opeřených stvoření, kterým Bůh stvořil křidélka, aby mohli létat, a krásný hlásek, aby mu zpívali k jeho chvále.
No a v životě to máme podobné. Jsou dny, ve kterých máme pohodu, všechno se nám daří,
sluníčko požehnání svítí a my jsme spokojeni. Tak nějak všechno kolem nás běží samo, vůbec se nemusíme namáhat, o nic se nemusíme snažit, za nic nemusíme bojovat. A tak i naše modlitby tak vypadají, někdy si vzpomeneme, někdy zapomeneme, je nám to volné, vždyť se nic neděje.
Přijdou však dny, ve kterých nás mrazí. Ne venkovní mráz, ale mráz v naší duši. Bolí nás prázdnota srdce, myšlenky se honí dokolečka věcmi, se kterými nemůžeme pohnout. Nic se nám nedaří a máme pocit, že Bůh mlčí. Nevidí naše problémy? Neslyší naše volání? Ó Bože, prosím…
Problém se převalil, trochu nás zválcoval, bolavé nitro se pomalu zahojilo a opět přišel pokoj do našeho srdíčka. Problém však je v tom, že tam zůstalo malé zrničko obav, takové nepatrné, ale když dostane příležitost a příhodnou půdu, tak opět vyroste, zastíní pokoj a přinese bolest a mnoho a mnoho otázek.
Tak jako počasí, jednou je krásně a podruhé škaredě, tak nám někdy funguje náš život.
Fakt však je, že to tak nemusí být. Potřebuji si uvědomit, že každý den, ať je krásný nebo problémový, vím, že Ježíš v Duchu svatém je se mnou, když jsem já s ním. Když mé srdce je naplněné jeho Slovem, pak jistotu, kterou mi Boží Slovo dává, nemůže nic vyvrátit, ani převálcovat.
Když nemáš právě suprový den, když obavy chtějí tvou mysl zahltit, když tě srdce začne bolet z problémů, se kterými bojuješ, když se vkrádá strach a pocit bezvýchodnosti, když… Nezoufej, nepodlehni tlakům toho zlého, ale zdvihni své ruce k tomu, který má tvůj život ve svých rukou, a nespadne ti z hlavy ani vlas bez toho, aby to nevěděl.
Střídání tvých nálad, to je tvé rozhodnutí. Ano, jsou to různé satanské útoky, které tě do těchto nálad dostávají, ale ty je můžeš odmítnout, nepřijmout je, nerozvádět a nezveličovat je, nestavět na nich další a další fantazií. Expres to pošli nahoru tím, že to vyznáš našemu Pánu, pokoříš se v pokání a poprosíš o novou sílu a novou moudrost. Bůh je s tebou, nezanechá tě, ani tě neopustí, on je tvůj pomocník, nemusíš se bát (Židům13,5-6). To si pamatuj, i když je krásně i když je mrazivo, prostě se raduj, protože tě miluje.
Žalm 32, 8-11 Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. Ty je třeba krotit uzdou a udidlem – jinak k tobě nepřijdu. Mnohé jsou bolesti ničemy, ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte všichni lidé přímého srdce!
Alena Šelongová